Mám život, jaký mi byl právem přidělen.

Jenže asi ztrácím tu vlastnost,že si nelítám vesmírem a nejsem andělem.
Táta a brácha mají dneska svátek. Už dopředu vidím, co se tedy bude dnešní den odehrávat. "Oslava". Oslava,na kterou já opravdu nemám náladu. Copak je snad svátek nějaký důvod ke slavení? Ne,myslím si, že ne. Pro mě to je důvod k napití se,setkání se s přáteli, ale dělat z toho komedii na celé odpoledne? Pffff.
Měla jsem bejt dneska s Markem. Strašně jsem se těšila,celý včerejší podvečer jsem z toho byla nadšená,ale nadšení opadlo, protože nesnáším kluky, co si myslí, že holky budou skákat, jak oni pískaj. A přesně tak, se mi teď Marek vyjevil. Kdo ví..třeba je to jen nedorozumění, přece psané slovo, nikdy nemůže vyznít tak, jako to mluvené. Uvidíme,ale ať si panáček nezvyká, že jsem nějaká hej ty!
Sedím si tak doma,koukám z okna na ten bílej humus, kterej mí mírně pije krev a vařím zlostí. Poslouchám k tomu Mandráž a jejich Potichu, a snažím se piřjít na to, co tím textem chtěl autor říct...Zbytečně si to přivlastňuju,ale jde to po několikaletém,trhaném vztahu jinak? Myslím, že ne. Prostě se nedokážu odtrhnout.
A že bych se chtěla odtrhnout od více věcí...